Dneska to vezmu z veselejšího konce. Moje máma Betty letos měla zase štěňátka, a tak mám dalších šest nových sourozenců. Dovedete si to asi představit: tři plyšové holky a tři kluci s růžovými čumáčky se rychle proměnili v kousající uličníky a už z nich rostou zdatní pastevci. Mají krásná jména: Gamgee Sam, Griffin Thomas, Gentleman Dante Jack, Goldie, Gerta a Gobi. Když moji obráci koukají na ty obrovské popletené tlapky a růžová bříška, vzpomínají, jak jsem k nim před skoro třemi roky poprvé přijela já. Prý by si to klidně zopakovali, ale pak začnou říkat takové ty věci, o kterých by přede mnou radši už mluvit neměli.
Třeba, jak jsem Hele rozkousala ty nejlepší zimní boty (musela si je koupit znovu) a taky jsem roztrhala několik pelíšků a dek (než mě to omrzelo) a mnoho hraček. Však já vím, trochu se za to stydím, ale kdybyste mi nějakou hračku dali, spolehněte se, že ji roztrhám a rozkoušu a budete rádi, když mi včas seberete pískátko nebo gumový ocásek, než se je pokusím zbaštit. Proto tu taky nemám jiné hračky, než provazové, a i ty jsou pěkně rozkousané. Pískací hračky už mi dávají jen pod dohledem, a pak je zase schovají.
Vím, kde je mají. Je to takový velký šuplík, jsou tam taky čisté hadry, obojky a vodítka, ale hlavně pamlsky a masové konzervy. Tak to se nemůžete divit, že poznám na sto honů, když se šuplík otevře a vmžiku v něm mám celý čumák! Ale i když je šuplík u země, sama si ho nedokážu otevřít a obráci ho umí úplně bleskově zavřít. Zatím se jim to vždycky povedlo, ani nos mi při tom neodřeli. To nic, jen počkejte, však já se tam dostanu!
Když už píšu o nových sourozencích, musím vám ještě říct, že moje vlastní sestra Figi umí tančit. Ale ne jen tak, jako já, že třeba udělám kolečko nebo chodím cik-cak obrákům pod nohama. Ona tančí třeba pět minut spolu se svou obračkou a hraje jim k tomu muzika. Všelijak se točí, couvají, otáčejí, vlní, no úplný valčík! A můj bráška Foxík umí zase plavat. Já mám tedy vodu moc ráda, zvlášť když mi do ní někdo hodí piškot, ale plavat na hloubku se mi zatím nechce. U nás na Zbraslavi jsme všichni trochu vodníci. Vodu máme nejen ve Vltavě, v Berounce a Krňáku, ale taky v lesoparku. Tam ji zachycují jezírka a do některých se dá vlézt, což je hlavně v létě úžasné. Ale chodím tam i v zimě, i když je na vodě ledový škraloup, jsem přece horský pes. Samozřejmě moc dobře poznám, kde začíná hloubka a dál mě nedostanete!
Abych nezapomněla, musím taky pochválit svého o rok staršího brášku. Náš DJ Bruno je velký šampion a vyhrává kdejakou soutěž, je to krasavec a šikula k tomu. Já se tedy nedivím, my všichni sourozenci jsme šampióni. Nebo budeme, třeba já se na to systematicky chystám.